Než vás začneme zahlcovat našimi studijními životy tady na Downe (a abychom už začaly, když je půlka za námi :D), rozhodla jsem se vybrat pár libůstek, které bych, myslím, jen těžko zažila, nebýt faktu, že Downe House je internátní dívčí škola - spodním prádlem ve sprše začínaje a stalkovací mánií konče.
Jak jsem po měsíci vypozorovala, naprostá absence mužů pod 40 v okruhu 3 mil od naší malé akademické komunity se zde podepisuje zároveň velmi uvolněnou a velmi hysterickou atmosférou.
Uvolněnost se projevuje zvláště v úpravě oblečení a kolejí, protože když se "nikdo nedívá" můžu si konečně vzít Tenvytahanýmolyprožranýsvetr a hodit pod něj Kraťasyzesportkitu, JUCH! Jenže on se většinou přece někdo dívá a takové pokusy končí na "uniform report"... bummer.
Ač jsem ve svých táborových letech nikdy nebyla přítelem bodování pořádku (to si trochu vymýšlím, byl to přeci jen další způsob, jak vyhrát čokoládu, když jste neběhali dost rychle), občas si přece říkám, že mít podobnou uniform report i co se týče pořádku na kolejích by nebyla tak špatná investice. Jenže se sixth form přichází svoboda a s ní hromady nádobí na chodbách, slupky od mandarinek osychající ve společenské místnosti a něčí smutné kalhotky, týden visící ve společné sprše. Takže už ani nemrknete, když najdete na schodech živou kočku nebo když se někdo ve vašem koridoru snažil spasit pravděpodobně těžce krvácející koberec tlakovým obvazem z mega packu čistých vložek. Jinak krásně zařízenou ubytovnou se přes den nese 1000 a jeden odér navěky tu uvězněný kobercem a požárními dveřmi a v noci rozmařilý sborový zpěv.
Taková náctiletá idilka. Ale běda, jak něčí oko jenom zavadí o samce, to se hned přihrne do hodiny se slovy "Oh my God, have you seen the new construction worker?!" Idilka je ta tam a rozpoutá se histerie. Pro učitele mužského pohlaví to musí být opravdu zvláštní zkušenost, učit nás. Třeba zrovna do našeho učitele na etiku je 100% zamilovaná celá třída a šediny ani často zmiňované potomstvo nebrání tomu, aby mu někdo alespoň jednou za hodinu nenaservíroval zpěvné "We love you Mr. Hall."
Někdo, jako pan Hobbs, který má v učitelských řadách manželku, si užívá popularity díky svým žertíkům, které dokáže udělat košilaté pod sebemenší záminkou. A tak se například stane, že modelovým příkladem pro charakterové vlastnosti Tudorovských panovníků bývají samotné dívky z Downe House.
Takový Jindřich sedmý ku příkladu...
"se nechvalně proslavil svou dravostí po penězích (v originále financial rapaciousness) ... aha, tak vy nevíte,co je to dravost, no takový člověk by na každého hned skočil, aby z něj vytřásl nějaké peníze - ale to se asi špatně představuje... No tak člověk může být také třeba sexuálně dravý, to jsem vám kdysi byl jako dozor na jedné společné akci na Etonu (chlapecká škola), a když se večer chýlil ke konci a byl čas jít domů, procházeli jsme pro jistotu nejbližší pokoje, abychom se ujistili, že nějaká Downe House dívka náhodou nezabloudila. A jednu dívku jsme skutečně nalezli zatoulanou a to ve sprše, ne s jedním, ale SE DVĚMA CHLAPCI Z ETONU. Naštěstí jsme já a můj kolega přišli v čas a zachránili její cudnost, ale myslím, že tuto pomílenou dívku bychom mohli nazývat "dravou"."
I když hrdinská sága pana Hobbse je dávnou historií, je známo, že historie má tendenci se opakovat a dívky se stále připravují na takzvané "socials" jako do boje. Je tu zvykem, že asi dvakrát do měsíce jsou starší ročníky chapců a dívek z genderově oddělených škol přivezeny autobusem do partnerské školy, pod záminkou nějaké kulturní aktivity jako je přednáškový klub, silent disco nebo skotský reeling. Když i na nás přišla řada, a nastoupily jsme do autobusu směr Radley College, třpytivá směs šperků, řasenek, výstřihů a crop topů, která nás oslnila nebylo to, co jsme si představovaly pod pojmem "comfy casual" a zjistili jsme, že jsme slightly underdressed...
S Ester jsme se shodly v pozorování, že dlouhodobá izolace vytváří u holek na Downe House zoufalou snahu sehnat si JAKÉHOKOLI ctitele a podle toho, co slýcháme je to u kluků ten samý případ. Holky jsou tak chyceny v normě plošného stalkování na sociálních sítích, které údajně kluci po každé social podnikají (někteří si hledají profily všech holek z ročníku, jiní prý mají národnostní preference) a my smutně sledujeme, jak naše krásné, chytré spolužačky o závod flirtují s teenagery, co se k nim chovají jako idioti, protože nikdy nemluvili s holkou.
A jak to my přežíváme na výhradně dívčí škole? Snad, že bez kluků je to trochu méně zajímavé, než by to být mohlo. Snad, že se víc soustředím sama na sebe a ne tolik na to, jak působím. Osobně jsem na sobě žádnou drastickou změnu nezpozorovala a doufám, že ani nepřijde (Jsou to přeci jenom tři měsíce), ale stejně na nás dejte trochu pozor, až se vám v prosinci vrátíme :-) .
<3 Klára
